Minima Moralia

Jen na prvni pohled se soubor Adornovych fragmentu, ponekud mozna matoucich svym tematickym zaberem - cteme v nich o Proustovi, Baudelairovi, Ibsenovych dramatech a kulturnim prumyslu, o predvalecne nemcine, fasismu i odborovem hnuti, o zenske otazce a milostnem citu, o americke krajine i touze po domove -, muze ctenari jevit chaoticky, zejmena bude-li knihou Minima Moralia zprvu jen listovat. Ale i to je (mozna dokonce primerenejsi) zpusob, jak se priblizit Adornovu mysleni. Kniha vznikla v dobe tesne povalecne a jeji podoba nemuze nereagovat na udalosti druhe svetove valky a zkusenost (jakkoli zprostredkovanou, nebot Adorno valku prozil v emigraci) masoveho vyvrazdovani Zidu; psat s touto zkusenosti "v nervech" metodicky uhledna pojednani o etickych problemech by krome jineho bylo, ac to autor nikde vyslovne nerika, urazkou vsech jejich obeti.