Budovatelé říše

Boris Vian (1920-1959) toho za svůj nedlouhý život stihl hodně. Brilantně absolvoval techniku jako inženýr hutnictví a pak se v letech 1943-46 nudil ve Francouzském normalizačním ústavu. To jen posílilo jeho bytostný anarchismus a odpor k byrokracii. A tak svět přátel. hudby. recese. provokací a mystifikací svého mládí nalézá a spoluvytváří i v Paříži. Stává se jednou z výrazných postav intelektuální čtvrti Saint-Germain-des-Prés. působí jako jazzový trumpetista. referuje o jazzu v časopisech. stýká se s filozofy a literáty od Sartra po Ionesca. ale na existencionalistickou víru nepřestoupil. Nejraději má Alfreda Jarryho a roku 1952 se stává členem Patafyzického kolegia. Maluje. zpívá a hlavně píše. píše básně. šansony. prózu i divadlo. Píše i pro film a dokonce operu. Zůstává ironický. cynický. lehce dekadentní. provokace a mystifikace stále patří mezi jeho zbraně. jimiž brání zdravý rozum a upřímný cit. Budovatelé říše (1957) jsou toho dokladem.