Mapa mých světů

Svůj svět si každý z nás vytváří po svém. Od dětství se učíme vnímat nejbližší okolí i vzdálenější místa, poznáváme vztahy mezi lidmi i své vnitřní pocity, zkoumáme jednotlivosti a vytváříme si souvislosti mezi nimi. Jen málokdo se ale zabývá mapováním svých vjemů s tak doslovnou pečlivostí jako Tecumseh Strnádka Spivet, dvanáctiletý kartograf z ranče v Montaně. A jen málokomu se ve dvanácti letech stane, že je oceněn prestižní Bairdovou cenou, kterou washingtonské Smithsonovo muzeum uděluje za mimořádný přínos k vědeckému poznání.. S. se odhodlaně vydává na dobrodružnou cestu napříč Spojenými státy, při které z plošiny nákladního vagonu, kde se veze jako hobo, originálním způsobem zaznamenává všechny okolní podněty, jako například zvuky, které dohromady tvoří charakteristický rachot nákladního vlaku, rozmístění podniků McDonald’s a jejich přitažlivost pro náctileté, kanalizační systémy, červí díry nebo různé druhy nudy. Zároveň se ale z matčina zápisníku, který před odjezdem vzal v její pracovně, dozvídá podrobnou historii svých předků a především získává překvapivý náhled na svou rodinu. Teprve teď si uvědomuje, že mezi fikcí a realitou mnohdy neexistuje zřetelná hranice a že ani nejexaktnější mapy a nákresy nemohou zachytit celou složitost světa.Po příjezdu do Washingtonu se T. S. setkává s překvapenými zástupci muzea, kteří očekávali dospělého, zkušeného vědce, a přes počáteční nedůvěru se stává oslavovaným středem pozornosti. Povrchnost a formalita vědeckého prostředí nicméně zdaleka nesplňují, co T. S. od velkého světa očekával, a čerstvě nabytá sláva mu začíná brzy být na obtíž. Celá cesta tak postupně spěje k nevyhnutelnému poznání: ani sebelépe zachycený nákres výrazu tváře, hovorů při večeři nebo kácení stromů nepomůže člověku vyrovnat se s osamělostí, láskou a výčitkami svědomí.