Důchodkyně nestřílejte

Slovo duchodkyne automaticky vyvolava predstavu babky v satku, tmavych satech a polobotkach proslapnutych nejmene dvema generacemi, ktera na hrbitovni lavicce pri nostalgickych vzpominkach privyka prostredi. Soucasnost je ale jina. Dnesni zeny-duchodkyne, zbavene pout stereotypniho zamestnani, nikdy nekonciciho zajistovani chodu domacnosti, nevdecne vychovy deti a manzela, ktery si pod tlakem zbytku mizy nasel (bohudik) mladsi, zacinaji konecne zit. Maji cas na sebe i na sve zaliby, maji sarm i eleganci, a predevsim diky zivotnim zkusenostem schopnost vnimat svet kolem sebe s humornym nadhledem…“ Autorka zive priblizuje soucasnou zenu po sedesatce, ktera je vsak babicce na plny uvazek znacne vzdalena. Jeji usmevne a s lehce provokujicim sarkasmem podane prihody verohodne potvrzuji, ze neni podstatny vek, ale pristup k zivotu.