Harfenictví v Čechách

HARFENICTVÍ V ČECHÁCH Historie vandrovních muzikantů z Nechanic Autor: Jiří Kleňha Věnováno památce nechanických harfeníků a harfenic a samozřejmě i všech ostatních, kteří kdy s harfou po světě chodili. Autor knihy JIŘÍ KLEŇHA, "citerista z Karlova mostu", narozený 15.9.1941, vystudoval Přírodovedeckou fakultu UK v Praze, kde v r. 1963 promoval v oboru biochemie. Aktivně provozovaná hudba, zájem o historii a sběratelství starých hudebních nástrojů, které byly jeho celoživotním koníčkem, se dílem životních náhod nakonec prosadily a staly se jeho zaměstnáním "svobodného pouličního muzikanta". Protože se zcela dobrovolně stal jedním z ních a za léta pouličního hraní důvěrně poznal různé stránky zákulisí tohoto "umění-řemesla" provozovaného na ulici, je kniha pohledem současného pouličního muzikanta, plným pochopení pro někdejší "kolegy". Je snad i docela symbolické, že publikace o nechanických harfenících byla vydána za peníze vydělané hraním na ulici. Harfa byla od pradávných dob oblíbeným a rozšířeným hudebním nástrojem, na který se na různých úrovních hrávalo ve všech společenských vrstvách od ulice a hospod až po královské paláce. Často se uvádí, že byla nástrojem králů, ale bývala i nástrojem těch nejchudších. Obyčejné lidové harfy, které kdysi vyráběli truhláři, byly jedním z nejlevnějších hudebních nástrojů, které si chudý člověk mohl pořídit. Protože lidová harfa byla nástrojem, na který se i samouk naučil "alespoň trochu" hrát poměrně snadno, navíc byla dostatečně hlasitá a přitom nebyla těžká na nošení (4-6 kg), byly lidové harfy v historii oblíbeným nástrojem různých šumařů a potulných hudebníků, kteří si hrou a zpěvem vydělávali na živobytí. V případě nechanického harfenictví, které se začalo rozvíjet v polovině 19. století a končilo okolo r. 1918. někdejší šumaření jednotlivců a malých skupin postupně přerostlo v jakési podnikání v oboru šumaření, organizované výpravy mnoha lidí a vydělávání peněz ve velkém, které začaly budit vzrůstající pozornost a "veřejné pohoršení"..