Zpátky do boje

Jak vyjádřit hrůzu, kterou v sobě ukrývá válka, jak přetlumočit osudy, do nichž zasáhla? Stěžejním motivem povídkového souboru je bojové nasazení a válečný konflikt v Iráku. Autor dokáže i na malé ploše bravurně, bez okázalých prostředků a otřepaných frází čtenáři obnažit pocity člověka vystaveného dennodennímu tlaku válečné mašinerie. Zabij, nebo zemři, to je příkaz, který hrdinové povídek bez výjimky plní, protože jiná možnost není.ukážka.Stříleli jsme psy. Ne omylem. Dělali jsme to záměrně a říkali tomu "Operace Scooby". Psy zbožňuju, takže jsem o tom dost přemýšlel. Poprvé to bylo z pudu sebezáchovy. Slyšel jsem, jak O’Leary vykřikl: "Kristova noho," a vedle něj stálo vychrtlé hnědé psisko a chlemtalo ze země krev, jako by pilo vodu z mísy. Americká krev to sice nebyla, ale stejně, ten čokl ji prostě chlemtal. Myslím, že tohle byla poslední kapka. Od té doby jsme psy stříleli v jednom kuse. V  tu chvíli nad tím moc neuvažujete. Spíš vás napadá, kdo všechno v  tom baráku je, čím je vyzbrojený, jak vás a vaše parťáky oddělá. Obcházíte blok za blokem, v rukách pušku s dostřelem 550 metrů, a z pěti střílíte do lidí uvnitř betonových kostek. Přemýšlet člověk začíná až později, když mu na to dají čas. Víte, ona od války do obchoďáku v Jacksonville nevede zas tak přímá cesta. Těsně před koncem bojového nasazení nás poslali do dočasného tábora, takové logistické základny uprostřed pouště, abychom tam trochu upustili páru. Doteď si nejsem jistý, co tím vlastně mysleli. Upustit páru. Sami jsme to pochopili tak, že si máme často honit ve sprchách, pálit jedno cigáro za druhým a celý den mastit karty. .