Zimní zahrada

Zimní zahrada exponuje intimní život hrdinky mezi dvěma muži na pozadí "velkých dějin". Příběh se odehrává v rozpětí několika posledních desetiletí - do invaze, po invazi, po převratu. Svým způsobem jako by souvisel s autorčiným předcházejícím románem Tichá žena, především postavou aristokratické babičky. Sama vypravěčka Eva má silné umělecké cítění, prožívá napětí mezi svým vnitřním světem a proměnami doby, jež jí znemožnila studia a uplatnění. Ze dvou nápadníků je jí přirozeně blízký Karel, talentovaný malíř a hudebník, ale jejich vztah nedojde naplnění, zatímco druhý, bezcharakterní kariérista Milan, kterého si Eva neváží, paradoxně si ji k sobě připoutá. Karel v srpnu emigruje do Paříže, Milan se uplatní za normalizace, jako se bezskrupulózně i na Evin účet uplatňoval už předtím, a samozřejmě úspěšně i po převratu. Eva zůstává se svou babičkou osamocena. Jako se dříve nesmířila s ideologickou nadvládou poúnorového režimu, nenašla své místo ani v nových poměrech, které vnímá jako povrchní a ryze konzumní. Příběh končí vlastně groteskně: namísto dlouho očekávaného setkání Evy s Karlem, triumfální setkání Milana s Karlem… A poslední scéna: dvě trosky, Eva, jež při náhlém ataku nemoci potřebuje pomoc, zatímco Milan, opilý, chrápe.