Smutnej konec jedný epochy

Závěrečný, třetí díl kuchařské trilogie o naši námořní plavbě. Váženej čtenáři, vítej na stránkách vzpomínání na šťastný léta mýho života. Tedy, aspoň jeho podstatnou část. Předesílám laskavýmu čtenáři, že je kniha psaná v nespisovný češtině a v námořnickým slangu. Pro drsnej život námořníka se uhlazenej jazyk jaksi příliš nehodí. Jako lodní kuchař dnes už dávno neexistující Československé námořní plavby sem na moři strávil dlouhý léta a byl bych tam setrval až do důchodu, nebejt divoký privatizace v porevolučním chaosu. Díky týhle privatizaci, který v podstatě rozuměli jenom ti, co o ní rozhodli a organizovali ji, přešel pojednou jeden z nejúspěšnějších československejch podniků do soukromýho vlastnictví podvodníka, obratně dirigovanýho tehdejšíma politickejma veličinama a špičkama bývalou státní bezpečností. Záhy na to byly lodě rozprodány cizím rejdařům a naše vlajka zmizela z moří a oceánů. Navždycky po třiceti šesti letech.